Here I am, after more than 2 years
Hi, hello. So, firstly I'd like to say that I'm gonna try to write on here in English. The reason for that is kinda simple. I'm finishing my third year at the university in Prague and I've applied for 5 universities in the United Kingdom where I'm planning to study my master's degree. With that being said, I'm in serious need of practice. My IELTS exam is approaching without mercy and to be honest I don't feel prepared. AT ALL. So with this I hope to get used to writing and sharing my thoughts in English. I'm not entirely sure if I'll write in English only yet, but we'll see.
I honestly completely forgot that I've ever created this blog. So when I saw those two articles that I wrote more than 2 years ago, I was pleasantly surprised. It was refreshing to read something that I've dealt with back then. On more serious note, the stuff I dealt with was killing me inside. I felt completely alone in everything I did, even though I wasn't. Today, I wanna share something personal that has been bothering me for this past 6 months or so. And I think you guessed it, yeay. My bachelor's thesis and the final exams that are also approaching.
I feel kinda stupid now because it's not even like 3 minutes that I wrote that I'd try to write in English. But, you gotta do what you gotta do and right now I feel like I want to write this in Czech. To properly let my thoughts out. So here we go. 3... 2... 1...
Před dvěma rokama jsem tu psala článek o maturitě, konkrétně o mém druhém pokusu. Nevím, jestli jsem to již tenkrát zmiňovala, ale můj první pokus jsem si naprosto zvorala já sama. Neučila jsem se, a tím myslím, že skoro vůbec. Na státní maturitu z češtiny jsem šla jen s pár přečtenýma knížkama. Zbytek? Přečetla jsem si shrnutí na internetu, ale očividně to nestačilo. Češtinu jsem na první pokus nedala. Když mi bylo před celou třídou oznámeno hodnocení ''neuspěla', rozbrečela jsem se. Achjo. Státní matiku jsem dala opravdu s odřenýma ušima, získala jsem minimum počtu bodů, abych z ní odmaturovala. Moc hezký :)). Ze školních maturit jsem měla angličtinu, zeměpis a dějepis. Angličtinu jsem si nahradila certifikátem, který se mi jako jediný na celý maturitě povedl. V angličtině jsem byla dobrá. Zeměpis, hah, jsem taky napoprvý nedala. Vytáhla jsem si otázku, kterou jsem si přečetla jen párkrát. A pak tu máme dějepis. Nejtěžší předmět z celý maturity a já ho dala napoprvý. WOW. Sice na tu nejhorší možnou známku, ale zvládla jsem to. Dějepis asi byl taky jediný předmět, kde jsem měla štěstí. Ne že bych se ho učila nějak víc, ale štěstí na otázku jsem rozhodně měla. V období prvního pokusu jsem byla psychicky v háji a já vlastně ani netuším proč. Každopádně všechen stres zapříčinil to, že jsem se neučila. K maturitě z dějepisu jsem šla s tím, že jsem si přečetla prvních 15 otázek ze 30. A těch 15 zbývajících? Po vypracování jsem je už nikdy neviděla. Nevim, jak jsem to mohla nechat zajít takhle daleko a před tu komisi vůbec dojít. Nakonec jsem si vytáhla úplně první otázku, ke které jsem byla schopná něco málo říct a úspěšná maturitka byla na světě.
Vtipný je i to, že jsem dneska chtěla psát o mé bakalářce a státnicích, ale nakonec jsem se zase rozepsala o jednom z mých největších životních failů. Upřímně doufám, že k tématu maturita se už v budoucnu vracet nebudu. Jak pro mé vlastní dobro, tak i pro dobro případných náhodných čtenářů. Momentálně sedím doma nachcípaná (praying that it's not coronavirus hah - cryin on the inside tho) a měla bych samozřejmě psát bakalářku, protože už tak jsem poměrně ve skluzu. Kompletně odevzdaná má být v půlce dubna, což už nejsou ani 2 měsíce. Dělám něco pro to, abych to stíhala? NE :). Mám opět ten vnitřní blok, který jsem měla před maturitou a kvůli kterému jsem se neučila. A toho se strašně bojim, že dopadnu stejně jako tenkrát a nezvládnu ani bakalářku a ani státnice. Už v životě nechci být tak moc v p*deli jako tenkrát. Tak se za mě někdo prosim modlete, ať se konečně vzpamatuju. Doufám, že moje budoucí já, co tohle bude číst, se teď jen soucitně usmívá a říká si, že jsem to nakonec i přes všechny překážky zvládla, tak moc v tom doufám.
Abych tady upřesnila pro mé budoucí já, které možná raději na všechno okolo bakalářky a státnic zapomene, o čem vlastně píšu. Má bakalářka je na téma ''Podmínky pro vinařskou turistiku v podoblasti Mikulovská''. Teď když přemýšlím zpětně nad výběrem tématu, celkem lituju, že jsem si vybrala tohle. Raději bych třeba zpracovávala návrh nějakého zájezdu, ale co už, zase jsem si to všechno zkomplikovala. Praktická část je můj největší strach, protože všeobecně nejsem moc na komunikaci s lidma, který neznám. A dělat tenhle výzkum pro mě bude peklo. Nevim, co jinýho teď momentálně napsat, než asi jen to, že jsem zoufalá. OPĚT. Co se týče státnic, z těch jsem taky po*raná, ale momentálně mě asi víc děsí ta bakalářka a její obhajoba, tam se asi s největší pravděpodobností rozbrečim před komisí. LOL.
Pokud nedám bakalářku a státnice, můžu se s univerzitama v Anglii rozloučit. Hlásila jsem se celkem na 5 univerzit a byla přijata podmínečně na všechny.
Northumbria University in Newcastle
University of Derby
Middlesex University London
University of Plymouth
Sheffield Hallam University
Univerzita na kterou jsem chtěla nejvíc (Northumbria) mě vezme pokud vytáhnu průměr z bakaláře na 2.0, čimž mi celkem zkazila radost, že mě přijali. Tak nějak jsem si myslela, že jim bude stačit průměr 2.5. No uvidíme. Pokud zvládnu udělat IELTS na požadovaný skóre, tak jediná univerzita, kterou mám jistou, je Middlesex Uni v Londýně, kde jim stačí průměr 2.5. University of Plymouth chce stejný průměr jako Northumbria, takže tam jsem asi taky v háji LOL. Zbývající dvě univerzity mají poněkud jiný systém průměru, kterýmu nerozumim, takže vlastně ani nevím, jestli mám šanci se dostat nebo ne. No jo, pro dnešek je to dostatečná dávka zoufalství myslim. Určitě brzo napíšu víc o mejch depkách z posledního semestru v Praze. Snad se tady ukážu dřív než zase za 2 roky. Bye for now.
I honestly completely forgot that I've ever created this blog. So when I saw those two articles that I wrote more than 2 years ago, I was pleasantly surprised. It was refreshing to read something that I've dealt with back then. On more serious note, the stuff I dealt with was killing me inside. I felt completely alone in everything I did, even though I wasn't. Today, I wanna share something personal that has been bothering me for this past 6 months or so. And I think you guessed it, yeay. My bachelor's thesis and the final exams that are also approaching.
I feel kinda stupid now because it's not even like 3 minutes that I wrote that I'd try to write in English. But, you gotta do what you gotta do and right now I feel like I want to write this in Czech. To properly let my thoughts out. So here we go. 3... 2... 1...
Před dvěma rokama jsem tu psala článek o maturitě, konkrétně o mém druhém pokusu. Nevím, jestli jsem to již tenkrát zmiňovala, ale můj první pokus jsem si naprosto zvorala já sama. Neučila jsem se, a tím myslím, že skoro vůbec. Na státní maturitu z češtiny jsem šla jen s pár přečtenýma knížkama. Zbytek? Přečetla jsem si shrnutí na internetu, ale očividně to nestačilo. Češtinu jsem na první pokus nedala. Když mi bylo před celou třídou oznámeno hodnocení ''neuspěla', rozbrečela jsem se. Achjo. Státní matiku jsem dala opravdu s odřenýma ušima, získala jsem minimum počtu bodů, abych z ní odmaturovala. Moc hezký :)). Ze školních maturit jsem měla angličtinu, zeměpis a dějepis. Angličtinu jsem si nahradila certifikátem, který se mi jako jediný na celý maturitě povedl. V angličtině jsem byla dobrá. Zeměpis, hah, jsem taky napoprvý nedala. Vytáhla jsem si otázku, kterou jsem si přečetla jen párkrát. A pak tu máme dějepis. Nejtěžší předmět z celý maturity a já ho dala napoprvý. WOW. Sice na tu nejhorší možnou známku, ale zvládla jsem to. Dějepis asi byl taky jediný předmět, kde jsem měla štěstí. Ne že bych se ho učila nějak víc, ale štěstí na otázku jsem rozhodně měla. V období prvního pokusu jsem byla psychicky v háji a já vlastně ani netuším proč. Každopádně všechen stres zapříčinil to, že jsem se neučila. K maturitě z dějepisu jsem šla s tím, že jsem si přečetla prvních 15 otázek ze 30. A těch 15 zbývajících? Po vypracování jsem je už nikdy neviděla. Nevim, jak jsem to mohla nechat zajít takhle daleko a před tu komisi vůbec dojít. Nakonec jsem si vytáhla úplně první otázku, ke které jsem byla schopná něco málo říct a úspěšná maturitka byla na světě.
Vtipný je i to, že jsem dneska chtěla psát o mé bakalářce a státnicích, ale nakonec jsem se zase rozepsala o jednom z mých největších životních failů. Upřímně doufám, že k tématu maturita se už v budoucnu vracet nebudu. Jak pro mé vlastní dobro, tak i pro dobro případných náhodných čtenářů. Momentálně sedím doma nachcípaná (praying that it's not coronavirus hah - cryin on the inside tho) a měla bych samozřejmě psát bakalářku, protože už tak jsem poměrně ve skluzu. Kompletně odevzdaná má být v půlce dubna, což už nejsou ani 2 měsíce. Dělám něco pro to, abych to stíhala? NE :). Mám opět ten vnitřní blok, který jsem měla před maturitou a kvůli kterému jsem se neučila. A toho se strašně bojim, že dopadnu stejně jako tenkrát a nezvládnu ani bakalářku a ani státnice. Už v životě nechci být tak moc v p*deli jako tenkrát. Tak se za mě někdo prosim modlete, ať se konečně vzpamatuju. Doufám, že moje budoucí já, co tohle bude číst, se teď jen soucitně usmívá a říká si, že jsem to nakonec i přes všechny překážky zvládla, tak moc v tom doufám.
Abych tady upřesnila pro mé budoucí já, které možná raději na všechno okolo bakalářky a státnic zapomene, o čem vlastně píšu. Má bakalářka je na téma ''Podmínky pro vinařskou turistiku v podoblasti Mikulovská''. Teď když přemýšlím zpětně nad výběrem tématu, celkem lituju, že jsem si vybrala tohle. Raději bych třeba zpracovávala návrh nějakého zájezdu, ale co už, zase jsem si to všechno zkomplikovala. Praktická část je můj největší strach, protože všeobecně nejsem moc na komunikaci s lidma, který neznám. A dělat tenhle výzkum pro mě bude peklo. Nevim, co jinýho teď momentálně napsat, než asi jen to, že jsem zoufalá. OPĚT. Co se týče státnic, z těch jsem taky po*raná, ale momentálně mě asi víc děsí ta bakalářka a její obhajoba, tam se asi s největší pravděpodobností rozbrečim před komisí. LOL.
Pokud nedám bakalářku a státnice, můžu se s univerzitama v Anglii rozloučit. Hlásila jsem se celkem na 5 univerzit a byla přijata podmínečně na všechny.
Northumbria University in Newcastle
University of Derby
Middlesex University London
University of Plymouth
Sheffield Hallam University
Univerzita na kterou jsem chtěla nejvíc (Northumbria) mě vezme pokud vytáhnu průměr z bakaláře na 2.0, čimž mi celkem zkazila radost, že mě přijali. Tak nějak jsem si myslela, že jim bude stačit průměr 2.5. No uvidíme. Pokud zvládnu udělat IELTS na požadovaný skóre, tak jediná univerzita, kterou mám jistou, je Middlesex Uni v Londýně, kde jim stačí průměr 2.5. University of Plymouth chce stejný průměr jako Northumbria, takže tam jsem asi taky v háji LOL. Zbývající dvě univerzity mají poněkud jiný systém průměru, kterýmu nerozumim, takže vlastně ani nevím, jestli mám šanci se dostat nebo ne. No jo, pro dnešek je to dostatečná dávka zoufalství myslim. Určitě brzo napíšu víc o mejch depkách z posledního semestru v Praze. Snad se tady ukážu dřív než zase za 2 roky. Bye for now.
Comments
Post a Comment